26. května 2017

Hladová Kalifornie


Víte, jak Mary Poppins vehementně vyzpěvuje "SuperCALIfragilisticexpialidocious", že jo. Tak přesně tohle ten výlet byl! Už si asi týden říkám, že to musím sepsat a proč mi to sakra tak trvá a dneska mi došlo, že je to kvůli tomu, že ten zážitek prostě nejde dost dobře dát do slov. Nic jsme neplánovali, všechno se dělo, jak to přišlo, což asi také přispělo k tomu, že jsem byla většinu výletu v transu a nechápala, že tam vůbec jsem. 


Někdy v únoru se mě kamarád Emil zeptal, jestli bych chtěla s ním a s jeho kámošem Márou jet do Kalifornie. Nejdřív jsem se tomu smála, že jako fakt asi ne, protože na to nemám a taky musím pracovat a co škola a že to asi nechám na jindy. No, prostě jsem se k tomu postavila vyloženě rozumně, dospěle a zodpovědně a za týden jsme kupovali letenky. Chvíli jsem měla pocit, jestli jsem přeci jen nepřepřáhla nápřah a neměla si to nějak víc promyslet a spočítat a jestli to za to fakt stojí. Teď už je to úplně jasné. Nápřah jsem přepřáhla totálně, ale tahle cesta pro mě byla všechno a víc! Tak jedem!



Celá americká story začala v Los Angeles na letišti, kde jsem na imigračním po dvanácti hodinách v letadle vyfasovala policistu Davida, který se rozhodl mi z příjezdu udělat menší horskou dráhu. V Amsterdamu mě sice svlékli, vybalili kufřík a kontrolovali na drogy, ale alespoň se netvářili, že jsem v minulosti okradla autobus amerických důchodců.

T: Dobrý den.
D: Pas. Palec na scanner. Bylas někdy v USA?
T: Ne, jsem tady poprvé.
D: Proč?
T: Jedeme na roadtrip na dva týdny.
D: Kdo "my"?
T: Já a tady moji dva kamarádi.
D: Co dělá tamhleten za práci?
T: (Máru jsem před odletem viděla jednou, mám pocit, že dělá něco s dopravními radary) No...já si nejsem úplně jistá.
D: Takže se neznáte! Bylas někdy v USA? Celou ruku na scanner! Dívej se mi do oči!
T: Nebyla! Já znám spíš Emila.
D: Emil dělá co! Kde dneska spíte? Dva prsty na scanner! Bylas někdy v USA?
T: Pracuje ve firmě na cereálie. Spíme v hotelu, nevím adresu. Nebyla!!! 
D: Hmm.. (dlouhý pohled do pasu) Tak jdi.

Díky Davide, ani já jsem si chvíli nebyla jistá, jestli jsem byla někdy v USA. Z rozhovoru jsem tedy byla lehce v šoku, takže jsem usoudili, že nejlepší bude dojet pro auto a jet to zajíst, což se povedlo naprosto náramně a za 30 USD jsem měla to nejlepší "all you can eat sushi" v životě! Bar se jmenoval Ozen sushi a kdyby byl v Praze, tak si tam zařizuju věrnostní kartičku a předplácím židli a asi bych si teda musela najít ještě jednu práci. Tuhle sushi bombu bylo potřeba rozchodit, takže jsme jeli na Huntington beach na západ slunce a asi to bylo kombinací časového posunu, sushi, palem, zapadajícího slunce, kluka na surfu a nasvíceného mola, ale normálně jsem měla v oku slzu štěstí a štípla jsem se, jestli se mi to nezdá. Už na začátku jsem tedy zjistila, že se v Americe dojímám asi ještě třikrát rychleji než v Čechách, což kluky vyloženě nadchlo. Výlet tedy zahájen grandiózně!


Další den ráno jsme vstávali v pět. Jet lag nebo sushi absťák. Jedno z toho. Jeli jsme si nakoupit do Targetu, kde jsem odstartovala svoje avokádové šílenství a v akci pokoupila asi šest avokád do zásoby. Nákup trval dlouho, za prvé, protože jsem potřebovala prozkoumat všechny příchutě Pringles a vlastně všechny příchutě všeho a taky proto, že v obchodech se uvádí ceny bez daně, což je pro člověka, který ovládá matiku hůř než křeček opravdu pecka! Z tohoto matematického traumatu bylo potřeba se vyléčit pláží a zmrzkou. Pláž vyřešila Santa Monica a zmrzku Little Damage, na který jsme narazili při procházkování úpně náhodou. To místo se ale nedá přehlédnout, hlavně kvůli tomu, že je před ním neustále asi hodinová fronta. Tak jasně, že jsme ji vystáli a jasně, že jsem skákala radostí. Z příchutí black roses, unicorn tears, chocolate cherry dip a mango sticky rice jsem si po ochutnávce vybrala chocolate cherry a bylo to normální zmrzlinové nebe! Zmrzka byla málo sladká, což mě nadchlo a konzistence taky naprosto dokonalá. Porce byla tak velká, že to k večeři úplně stačilo.)

Navíc v tomhle sloganu se skrývá celá pravda světa, že jo! 

Další den v L.A. jsme vyjeli do Hollywoodu na chodník slávy a musím říct, že to pro mě bylo opravdu slabší. Ulice plná nabízečů všeho možného, hlavně výletů po slavných domech, takže každé dvě minuty někomu říkáte, že nemáte zájem jet jeho minibusem na hrob Michaela Jacksona a ne, ani když to zlevní o 20 dolarů. Beru to tak, že jsem ráda, že jsem to viděla, ale rozhodně to není místo, kam bych se potřebovala vracet. Po akci chodník jsem vyjeli na kopec k nápisu, vyfotili se pro babičky a řekli si, že Hollywood můžeme s čistým srdcem uzavřít a pokračovat na sever.

Cestou jsme se v autě kochali krásami pobřeží a poslouchali rádio, kde nám přišlo, že hrají největší pecky. Rádiových pecek bylo bohužel asi jen sedm, takže jsme po pár dnech s rádiem už měli pocit, že naše máma je Snoop Dogg a děda Big Sean. Po cestě do Santa Barbara došlo k zásadnímu zlomu v mém životě, což byla tulení pláž. Zásadní to bylo hlavně proto, že jsem vůbec nečekala, že je možné na téhle trase na tuleně narazit a z dálky jsem si říkala, co je to na těch plážích za divné pytle a proč to proboha někdo neuklidí. To, že ty pytle jsou tuleni mě uvedlo do naprosté extáze, kterou jen tak něco nepřekoná.

U tuleňů jsem strávila několik dlouhých chvil, protože, co je roztomilejší než tuleň, který se oplácává pískem nebo tuleň, který kouše druhého tuleně do tlamy. Kluci se zas tak nedojímali a šli počkat do vozu, protože je fakt, že roztomilost tuleňů je vyvážená příšerným smradem. 
Do Santa Barbara jsem tedy přijela v tulení extázi, což ještě podtrhlo pohodu tohohle plážového městečka. Zaběhla jsem do Rocket Fizz, což je obchod se sladkostmi a všemi druhy limonád, co existují.

Zakoupila jsem tradiční bonbony Mary Jane, které měly hezkou krabičku, ale ani trochu mě neoslnily. Přivezla jsem je do Čech v naději, že oslní někoho z rodiny, ale ani to se nestalo, takže se asi Mary Jane stala součástí naší "sladké skříňky" navždy.  Prodavačka mi ještě navrhla, abych zakoupila limonádu s příchutí bacon/chocolate, což jsem doopravdy udělala a limonáda stále čeká v lednici na prvního odvážlivce. Myslím, že padne po létě, při dlouhém večeru s diplomkou. To možná dojde i na Mary Jane.

Tohle je myslím potřeba a všichni chápeme, že kokosový stromeček je minulost. V Santa Barbara se nám nepodařilo najít ubytování, tak jsme spali v Santa María ve velice podezřelém motelu, za tisíc korun na člověka na noc, který měl na booking.com hodnocení 2,5. Emil se upnul na myšlenku, že z těch postelí stopro chytíme štěnice a jal se googlovat obrázky štěnic. Wifi bylo naštěstí téměř neexistující, takže jsme byli před spaním ušetřeni vizuálního podkladu a hororových příběhů a usínali jsme zabalení do spacáku, protože prostěradlo pamatovalo ještě zájezd z roku 1998.

Další den jsme opustili království štěnic brzy ráno a vydali se směr Monterey. Cestou jsme  zajeli do Morro Bay a dali si snídani v motorestu. Objednala jsem si dětskou porci lívanců a pak jsem za to byla ráda, protože dospělou bych tedy asi fakt nezvládla. Celkově jsem byla nadšená, prostředí bylo jako z Pulp Fiction.

Před Monterey jsme zajeli na Big Sur, což je ta nádhera na fotce a byla to teda naprostá magie. Na jedné opuštěné pláži jsme si počkali na západ slunce, kde jsem opět zatlačila slzu, protože jestli je něco naprostá dokonalost, tak je to stát ve třech lidech na pláži s výhledem na maják, poslouchat vlny a koukat, jak slunce zapadá za oceán. Doják jak blázen tohle.
Když slunce zapadlo, jeli jsme do Monterey, kde jsme projížděli kolem bistra PokeLab, které se mi hodně zalíbilo, ale bohužel jsem nechala návštěvu na další den, což byla neděle a měli zavřeno. Menu ale vypadá moc hezky, takže příště už to musí vyjít.)

V Monterey se nám nedařilo sehnat ubytování, všude bylo plno a strašně draho, takže jsme nakonec skončili v motelu za 1500 Kč na osobu v pokoji metr na metr, což lehce rozhodilo můj rozpočet a další den jsem se po cestě do Santa Cruz naladila do avo-plechovkového piknik módu. Stará svačinářka, no! Kluci se mi trochu smáli, ale koncem výletu, po kontrole stavu účtů, se do téhle plechovkové jízdy zapojili taky.) 
Cestou jsme tedy ještě narazili na obchod s čerstvým ovocem a zeleninou z farmy, kde jsme pokoupili nejlepší jahody světa (promiň, dědo!) a samozřejmě avokáda pro mě do zásoby.

Hned po příjezdu do Santa Cruz bylo úplně jasné, že bude relaxando grando. To město prostě chce, aby se člověk šel v klídku projít, vzal plavky, ležel na pláži a zahrál si beach. Všechno jsme poslušně udělali a byla to prostě fakt nádhera. Na hlavní Pacific Street je navíc moc příjemné knihkupectví, kde mají komiksy, vinyly a velkou sekci kuchařek, dokonce i použitých, za pár dolarů. Kdybych neměla hysterii z toho, že můj kufr přesáhne 23 kilo, tak určitě zakoupím. Nejvíc mě asi rozesmála kuchařka o vaření na motoru a asi je potřeba to někdy fakt zkusit. Jeden můj kamarád mi vyprávěl, jak si jednou na cestách po Ukrajině upekli na motoru veverku, ale tenhle příběh asi necháme na jindy, co. Tady Santa Cruz!


Slečna i pán na obalu vypadají hodně spokojeně a mám pocit, že ta kniha fakt je, všechno, co slibuje!))
Když jsme po celodenních radovánkách v Santa Cruz došli k autu, zjistili jsme, že jsme dostali pokutu za parkování 50 USD a já jsem se na to konto jala otevírat plechovku tuňáka. Kluci si řekli, že se ten večer omezí na cheeseburger z Mekáče a s pískem ve vlasech a botách jsme vyrazili do San Francisca.

Asi už je vám jasné, že já jsem se zase prudce dojala, protože najednou jsem v San Franciscu a koukám na Golden Gate, že jo.) V San Fran jsem strávili tři noci a byla to naprostá dokonalost a ujetost. Bydleli jsme v Eddy Street a noční výjevy z naší a okolních ulic kolem Union Square by se daly přirovnat asi jen k výjevům z Sin City. Úplně poprvé jsem se na ulici fakt bála a asi poprvé fakt úplně oprávněně. Ulice a zastávky úplně plné bezdomovců, naprosto sjetých a polomrtvých lidí, do toho prostitutky, policejní houkačky. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit a byl to vlastně jeden z nejhlubších zážitků vůbec. Těmi nejhoršími ulicemi jsme projížděli jen autem a musím říct, že bych si tam opravdu nikdy nedovolila vystoupit. Prostě fakt ujetost a hrůza, ale na druhou stranu je strašně zajímavé vidět tuhle pekelnou stránku města. Člověk vlastně obejde blok a dojde do krásné ulice s luxusními krámky. Po tomhle šoku z první noci už nás kvanta bezdomovců na ulicích druhý den ráno tolik nepřekvapovala, ale stejně jsme na snídani šli poloběhem. 

Posnídali jsme v The Grove na zahrádce, což bylo moc fajn a číšník nám doporučil, kam na zmrzku a kam máme přijít večer na park party. Po snídani jsme prošli China town, kde se mi fakt moc líbilo, super atmosféra a chvíli mi připadalo, že jsem zpátky v Číně. Na ulicích se prodával jackfruit, durian a obchody se zeleninou, ovocem a bylinami byly narvané k prasknutí.
Procházkou jsme pokračovali na Jefferson Square na výhled na město a pak dolů na Fisherman's Wharf, zase nahoru na slavnou nejzakroucenější Lombard Street a pak se vyvalit do parku. Na západ slunce jsme s pivem dorazili na Baker beach, kousek od Golden Gate a proběhla opět dojímačka zásadního rázu. Moje Amerika by se dala fakt přejmenovat na Sobfest 2017.))

Další den jsme tedy vyrazili na zmrzku do Smitten, kterou nám doporučil chlapec z The Grove a já jsem padla nadšením! 

Ve Smitten dělají zmrzku na počkání speciálním strojem, kterému říkají Brrr machine a který ji mrazí tekutým dusíkem při teplotě asi -195˚C. Díky zmražení tekutým dusíkem jsou schopni dosáhnout menších krystalů ledu a tím pádem lepší konzistence, jak jsem si přečetla na plakátu na stěně. Jako nevím, jestli mě menší krystal tak omráčil, ale ta zmrzka byla naprosto nebeská! Jakože fakt chuťově úplně vyladěná! Měli jsme slaný karamel a rebarboru s jahodovo-prosecco přelivem a fakt zážitek! Asi je potřeba dovézt Brrr machine do Čech, hele.)

Celá čtvrť kolem Smitten a Gough Street a Hayes Valley je hrozně příjemná a je tam opravdu spousta zajímavých podniků a můžete se vyvalit na trávu a už asi nemusím říkat víc.

Zmrzka maraton pokračoval i další den v Salt & Straw na Fillmore Street, kterou je třeba si také projít. Super krámky a restaurace. Doporučuju jít se podívat do Assmbly Hall na oblečení! Já jsem byla nadšená a kdyby mi to rozpočet dovolil, tak bych pár věcí rozhodně koupila. Všechno se navíc šije v San Fran a vypadá to zatraceně dobře. 
Já jsem se ještě cestou na zmrzku stavila v Bun Mee na batátové hranolky s chilli mayo a byly super! Ostatní jídlo vypadalo taky výborně, hned bych zase skočila. Zmrzka v Salt & Straw boží, měla jsem peach vinegar cobbler s praženým muškátovým oříškem a zase nádhera. Chtěla jsem ještě dojít do Dolores Park, kde měla být party a food market, ale protože už se stmívalo a bylo potřeba dojít do Eddy Street než začne úplná apokalypsa, musela jsem to vzdát a hodit na bucket list. Celá zmrzlinová jsem hnala k hostelu a další den odjezd do Yosemite. Tak zase někdy, San Francisco!

Dokážu si představit v Yosemite strávit klidně týden nebo dva, kochat se a chodit po horách a vodopádech. Byla to opravdová nádhera a květen byl naprosto ideální doba na návštěvu. Už takhle tam bylo dost lidí, ale ne tak, aby to člověka nějak otravovalo. Dovedu si ale představit, že v létě to bude masakr. Takhle to byla dokonalost sama a naprosto zásadní panorámata.
Další den jsme popojeli do Sequoia a do King's Canyon, kde jsem zase propadla pocitu, že se mi to všechno jenom zdá.

Po tomhle přírodním zázraku jsme si říkali, že zase zvládneme trochu města a nabrali jsme směr Nevada. Cestou do Las Vegas jsme ještě pokoupili jerky u dálnice. Tenhle jerky krám je hodně ve stylu!

Cestou do Vegas jsme ještě zastavili v Death Valley, kde bylo skoro 50˚C a nedalo se v podstatě ani vystrčit ruku z auta, jak vzduch hrozně pálil. Vzduch úplně stál a každý pohyb byl asi osmdesátkrát těžší. Panorámata opět zásadní, ale dlouho jsme se nezdrželi, protože to fakt bylo na smrt. Kluci dokonce zahlídli supa, ale mě zrovna zapadla náušnice mezi sedačky, takže jsem o tento zásadní výjev bohužel přišla.

Tady už Vegas! Atmoška jak blázen, vedro, holky v mini šatech, vedro, alkoholy na ulici, kokainy na ulici, vedro, kluci do půl těla, neony a hudba všude a mezi tím vším prochází náboženská skupina s transparenty s citáty z bible a muž do megafonu hlásí, že ještě není pozdě odvrátit se od hříchu a oddat se bohu. Koukám na to všechno, mám šok a omylem vrazím do kluka, který se toho nebojí a využije příležitost, aby mi za dobrou cenu nabídl svůj kokain. Usoudíme, že je třeba dát si pivo. Než si budete někdy dávat pivo ve Vegas, doporučuju se nejdřív zeptat na cenu. Naše pivo vyšlo jedno na 450 Kč. Rozhodla jsem se, že se tomu budu smát, vzhledem k zásadnímu plechovkovému budgetování a šli jsme si tahle luxusní piva vychutnat ven, abychom k tomu měli taky nějaké  ty výhledy.
Ve Vegas jsme nakonec strávili tři noci, což jsem vyhodnotila jako svoje maximum a teď nějakou dobu kasino nemusím vidět ani z autobusu.) Jeden den jsme ještě odskočili na Grand Canyon, který byl po noci ve Vegas lehce v mlze, ale i tak naprosto grandiózní.

Měli jsme ještě v plánu zajít na sushi do Makina, kde mají prý jedno z nejlepších "all you can eat" bufetů, ale nakonec už jsme se na další výlet do města nehecli a po kaňonu jsme odpadli. Ráno odjezd do San Diega.

Akci San Diego jsme vykopli na Mission Beach, což bylo naprosto boží. Krásná pláž, super atmoška, slunce, lidi na dekách, grilovačky, prostě totální pohoda. Prahu miluju, ale řekla bych, že bych tady byla ještě o něco šťastnější, kdyby tady byla tahle pláž.) 
Fotka je z výletu do přístavu, který jsme zakončili super žebry s BBQ omáčkou v Phil's B.B.Q.  Ještě jsme projeli Cardiff a to je teda moc příjemné místo s krásnými domy a přenádhernými květinami. Usoudila jsem, že to chce stavit se tam znovu, asi po cestě na Havaj.)) Tak L.A. čeká a náš výlet pomalu končí.

Ukázalo se, že ještě nemáme dost pláží, takže jsme v L.A. vyrazili na Manhattan beach a skočili do Uncle Bill's Pancake House kousek od pláže. Vyhrála to asi Californian roll a sendviče. Já jsem měla slaninovo-čedarovou wafli a musím říct, že mě úplně nenadchla, nečekala jsem, že slanina i čedar budou v těstě, takže to takhle byla dost nuda. Ostatní to ale měli super, příště bez wafle a bude to bomba. 

V L.A. je ještě potřeba stavit se v Arts District a zajít na pivo do Resident, kousek od 4th Street. Je to tam extra příjemné, hlavně na večer, když všechno kvete a světýlka svítí a ceny jsou taky v pohodě. Mají tam i food truck, takže víc už si asi člověk nemůže přát. Mě to čaplo hodně!

Poslední den jsme měli zásadní dilema, jestli jít do Hollywood studií nebo si dát relax na pláži. Studia stojí kolem 3000 korun, což se mi poslední den výletu jevilo jako částka, kterou budu po návratu v Praze zatraceně postrádat. Proti studiím také hovořil fakt, že se mi dělá špatně i na houpačce, takže bych asi atrakce úplně nezvládla. Nakonec jsme se rozhodli plácnout na Venice beach a bylo to rozhodnutí roku. Málo lidí, hodně slunce, hodně větru a oceán. Pro mě atrakce dostatečná.)
Večer jsme se ještě sešli v Malibu s kamarádem Ericem, který bydlí kousek od Malibu v Thousand Oaks a dali si jídlo v Malibu farm na molu. To místo mě naprosto nadchlo! Měli jsme super místní pivo, steak s zeleným chimichurri (nová láska), medové kuře a batátové kari a nakonec luxusní čoko dort. Eric nás pak ještě vzal na půlnoční projížďku na pláž a to byl jeden z momentů, kdy jsem si říkala, že takhle se ten život dělá správně. Jako fakt. No a zase jsem se dojala, ale to už asi není potřeba psát.))

Můj táta s oblibou říká "Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně." Ukázalo se, že je to pravda i pro tenhle trans výlet a další den jsme pobalili kufry, vrátili auto a vyrazili směr Praha.

Takhle má končit všechno. V lásce, prostě ❤︎.


Tady ještě pár tipů, kdyby vás podobná cesta taky lákala.)
  • V hotelech a motelech se platí záloha, kolem 30 USD na pokoj. Je lepší se zkusit domluvit s recepčním a nechat mu zálohu v hotovosti. Často to jde a nebo vám zálohu odpustí. Bankám vrácení peněz na účet může trvat klidně i přes týden (jako nám) a drží vám tak zbytečně hodně peněz. 
  • Ubytování se dá v pohodě sehnat den dopředu, třeba přes booking.com, ale na blind se to opravdu prodraží (viz hnusomotel v Monterey za 1500/osoba.) Hlavně kempy je potřeba rezervovat dopředu, jinak jsou beznadějně narvané.
  • Ke všem cenám v obchodech i restauracích je potřeba dopočítat si 10% daň.
  • Květen je na tenhle roadtrip úplně ideální, počasí super a lidí málo.
  • S celým výletem (16 dnů) se můžete vejít klidně do 60 000 Kč. My jsme většinu výletu byli ve třech a půjčení velkého auta (Chevrolette SUV) nás vyšlo každého na 5 000 Kč, benzín asi na 2 500 Kč (ujeli jsme 5 450 km!)  a ubytováni kolem 30 000 Kč. Když se trochu uskromníte s jídlem a občas hodíte fazole nebo tuňák a avokáda, tak to zmáknete v pohodě a můžete si dát spoustu zmrzky) Já jsem s sebou měla taky Manu a musím říct, že takhle na cesty mi přišla opravdu vhod.
  • Na některých silnicích je speciální přednostní pruh "carpool lane", ve kterém můžete jet, pokud je vás v autě dva a víc.
  • Do národních parků si musíte koupit vstup, který stojí 80 USD/auto. Dostanete se s ním ale všude (Sequoia, King's Canyon, Yosemite) Platí na rok, takže jestli se někdo chystáte, tak vám ráda střelím ten svůj.))

A nakonec velké díky Emilovi a Márovi, že mě s sebou vzali, řídili jako by vzadu vezli princeznu,  šestnáct dnů nabízeli svoji pomoc při tahání kufrů a přežili moje nekončící dojetí)) ❤︎

4 komentáře:

  1. Jee,to zni fakt jako vylet snu! Kalifornie je uzasna,snim o tom se tam znova podivat (hlavne do san francisca),ale ta cena mi to asi jeste nejakou chvili nedovoli *sigh*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jooo to fakt byl výlet snů)) A cena pekelná, viď, ale jednou nám to určo zase vyjde!))

      Vymazat
  2. Quantum Binary Signals

    Get professional trading signals sent to your cell phone every day.

    Follow our trades NOW & gain up to 270% per day.

    OdpovědětVymazat
  3. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60% větší pravděpodobnost výhry

    Otevřené obchody na eToro: 227,651,647

    OdpovědětVymazat