14. září 2015

Hladová Sicílie



Z posledních měsíců mi hučí v uších. Červnová exploze mozku a státnice, další den odjezd na dva měsíce do Londýna, návrat a za pár dní na dva týdny Sicílie. Fičák teda. Už jsem zapomněla jak se chodí do školy a do práce a že se musí i něco jiného než se u moře přecpat rybou a těstovinama. Tak teď budu ještě chvíli dělat, že se nemusí nic a to se nejlíp dělá na Sicílii. Jako fakt. Slunce, moře, nanuky, gelato v kornoutu a gelato v briošce! Zmrzlina v housce? Si Signora!


Naši Sicilskou show ve složení já, cupcake princezna z Ghetta a naši dva Janové (Sir a Hruška) jsme odstartovali v Palermu. Palermo je pecka! Trhy, trhy, zmrzka, trhy, ryby, těstoviny, kulaté lilky, fíky, olivy a sušená rajčata a kaktus, co je vlastně ovoce.

Tady je ten kaktus, teda vlastně opuncie. I když mě barvou lákala, tak chuť je taková nijaká vodová a ještě to má semínka.

Jako ty trhy byly fakt bájo! Je tam narváno a vedro, ale vy jste úplně na větvi ze všech těch věcí a z toho, co teda jako budete nakonec snídat. A nakonec snídáte všechno, včetně zmrzliny v briošce, protože to se na Sicílii fakt snídá! HA! Un gelato por favore!

Ty lilky jsou úplně boží, že jo! A víte, co si z nich můžete udělat? Caponatu! Caponata je zeleninová směs, něco jako ratatouille a dělá se většinou s lilkama, rajčatama a kapary, ale můžete si do toho hodit úplně co chcete. Třeba brambory nebo mrkev. My jsme jich ochutnali několik a já jsem z caponaty teda dost nadšená! Tady je vidět na fotce z Nni Franco U'Vastiddaru, což je taková old school restaurace nebo bistro, kde si můžete dát Palermo street food a namixovat si to, jak chcete. Jestli budete někdy v Palermu a nevadí vám kámošové holubi, tak tam určitě zajděte.

Ty koule nalevo se jmenujou arancini a je to vlastně taková smažená rýžová koule plněná ragú a hráškem nebo sýrem, třeba mozzarellou a šunkou. Arancini najdete na Sicílii opravdu na každém kroku, takže když vás přepadne hlad nebo prostě nestíháte, tak sbalíte jednu rýžovou kouli a hurá do ulic! Mně arancini docela chutnalo, ale spíš teda to se sýrem a úplně tak nedoporučuju jíst to k snídani. Já jsem se poslední den nechala trochu unést, posnídala jsem arancini a nemůžu říct, že by mi zbytek dne bylo úplně do skoku. Ale třeba obídek už by šel, tak jim určitě dejte šanci.
Poslední večer v Palermu jsme měli (díky absenci ostatních účastníků) soukromou streetfood tour a náš sicilský průvodce Salvo nás provedl po asi šesti různých místech, takže jsme se pak domů valili jak sudy nebo jako arancini, jak chcete. 

Jako byla to zábava! Salvo se toho nebál a jako první ochutnávku zvolil střeva (uprostřed vlevo). Jídlo se jmenuje stigghiola a Salvo nám vysvětlil, že je to nejstarší a nejvíc tradiční streetfood, který si můžete na Sicílii dát. Původně byla stigghiola většinou z kozy, protože kráva byla užitečná i při práci na poli. Dělá se na grilu a pak se nakrájí na takové jednohubky a pokape se citronem. Citron se mimochodem kape na všechno, protože, jak nám Salvo vysvětlil, slouží jako dezinfekce a člověk si prý klidně může něco oválet na zemi a pak pokapat citronem a je v pohodě. Léty prověřeno. Tak teda asi jo! Salvo nám také vysvětlil, proč je taková výhoda, že je stigghiola tak měkká. Stigghiola byla totiž většinou jediná část zvířete, kterou si mohli dovolit i chudí lidé,  kteří byli většinou bezzubí, takže měkká stigghiola byla nejen levná, ale i pokousatelná. Nutno říct, že pro mě to až taková výhoda nebyla, protože mi to připomínalo tlusté maso, takže to, že jsem svůj kousek snědla byl v podstatě zázrak. Salvo mě potom ještě přemluvil na druhý, což už byl můj definitivní limit pro příjem střev ten večer a byla jsem tedy ráda, že už platíme a posouváme se dál. Zaběhli jsme na rychlou arancini a pokračovali dál na chobotnici. Chobotnice byla vařená a výborná a samozřejmě pokapaná citronem a tudíž dezinfikovaná. Další pecka, kterou jsme ochutnali byla slezina s plící a jazykem nasekaná na plátky (vlevo dole), dělaná na sádle a podávaná v housce. Fajn, ale půlka by mi asi stačila, protože to přeci jenom bylo dost těžké. Předposlední zastávka byla opět v Nni Franco U'Vastiddaru, kde nám Salvo představil Panelle, což jsou smažené placky z cizrnové mouky (nahoře vpravo) samozřejmě pokapané citronem. Ještě jsme měli smažené válečky ze štouchaných brambor s mátou, což mi teda moc chutnalo. Spojit brambory s mátou by mě hned tak nenapadlo, ale fungovalo to fakt dobře. Nakonec nás Salvo vzal na gelato a doporučil nám skořicovou příchuť, která mě teda úplně odrovnala a fakt se mi po ní teď stýská.

Teď by to mohlo vypadat, že na Sicílii jede ze sladkého jen gelato, tak to jdu rychle napravit. Zelený dortík Cassata je vidět taky všude, stejně jako cannoli. Cassata je marcipánový dortík plněný ricottou a cannoli je smažená křupavá trubička naplněná sladkou ricottou nebo krémem. Mně úplně nejvíc chutnaly tyhle mini cannoli s vanilkou, pistáciemi a čokoládou.

Jo a ještě nesmím zapomenout na boží přírodní nanuky od řetězce Gelaterie Stecco Natura. Vyzkoušeli jsme jich sposutu a všechny příchutě byly úplně super! To jen tak, když si chce člověk trochu vydechnout od pistáciového gelata. Tenhle fešák byl mango s čoko a pistáciovým posypem v městečku Taormina, kam stojí za to udělat si výlet. Ach, mňam.

Asi už je jasný, že jsme se na Sicílii dost cpali, ale my jsme se cpali nejen na ulicích a v restauracích, ale i doma. Honza od Verči (Sir) nám vyvařoval tak, jako bychom byli královna Alžběta II., Brad Pitt a Beyoncé v jednom. Tady je například naše steaková večeře z Guidaloca i s ochutnávkou vín.

Potřebovali jsme si na chvíli odpočinout od ryb a mořských plodů a tihle fešáci nám přišli jako dobrý nápad. A jakože jo! Lepší steak jsem nikdy nikdy nikdy neměla. Druhý den ráno nám navíc paní domácí připravila na snídani tohle. A to už jsem myslela, že budu brečet štěstím.

Tady ještě Sirovy sardinky na grilu s rozmarýnem a česnekem. Bylo toho daleko víc, třeba pasta alla norma, což se rázem stalo moji nejoblíbenější úpravou těstovin, steak z mečouna, mořský vlk a na poslední večer bottarga (sušený kaviár) z růžového tuňáka s těstovinami - pasta alla bottarga. Tak jako já chci zpátky!

Tak já myslím, že je jasno, kam se jede příští dovolenou, ne? Sicílie je leháro grando, tak v tom ty psy nenechte samotný, jo! Ten poslední je z Etny. Prostě žádnej stres.

Tak arrivederci Sicílie, já jdu zatlačit slzu a asi krájet lilek na caponatu teda. 

Žádné komentáře:

Okomentovat