12. listopadu 2017

Květáková pizza



A to jste věděli, že květáci jsou nešťastní romantici? Mě to včera při krájení hrozně zaskočilo. 
Celá věc se má tak - květáci jsou tak nějak všichni úplní blázni do brokolic, ale všichni víme, že se nemůže nic stát, protože jsou to příbuzní. Je to tím pádem hrozná květáková sága a moje máma vůbec neví, kolik srdcí rozervala, když je minule na páře vařila v jednom hrnci.
Můj pizza květák mi vyprávěl, jak moc ho trápí, že nikdy nebude mít svoji zelenou lásku a jak moc by si přál, aby alespoň neměl tak velkou hlavu a zároveň i emoční kvocient a nemusel nad vším tak moc přemýšlet.
"A ty myslíš, že je to náhoda, že se dělá květák na mozeček?"
"Už ne."

30. října 2017

Hřbitovní a podřezané cupcakes



Děsí mě, že si nikdy nepřestanu kousat nehty, i když se tak hrozně snažim to nedělat.

Cvak. Cvak. Cvak.

Děsí mě, že nikdo nepochopí, co jsem svou diplomovou prací chtěla říct. Ani básník.

Klep. Klep. Klep.

Děsí mě, že zase neotevřu diář a zapomenu na tvoje, jeho i její narozeniny.

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

Děsí mě, že tě někdy uvidim s jinou holkou a děsí mě, že už jsem tě vlastně s jinou holkou viděla.

Buch. Buch. Buch.

Děsí mě, že můj budoucí manžel podcení, jak moc tlustý mám prsty, požádá mě o ruku a mně ten prsten prostě nebude. 

Cink. Cink. Cink.

A ty? Děsíš se? Na Halloween se to může a je k tomu potřeba tenhle cupcake! Buď podřezanej nebo s hrobem a nebo oba!


23. října 2017

Sousedovy prsty



"Mohl bys prosímtě dojít k sousedům pro prsty? Já je minule zapomněla koupit a teď koukám, že už došly."
"Už zase? Proč si je vždycky nenakoupíš na rok dopředu? Můžeš si je naložit a na mě pak nebudou koukat sousedi jak na blázna."
"Víš, že naložený jsou dobrý jen do salátu a já tyhle chci upéct. To ti přeci chutná, ne?"
"Jo, to jo. Tak já jich u sousedů vezmu víc, myslím, že mají dneska rodinnou oslavu, a když něco zbyde, tak si večer můžem zahrát strč prst skrz krk! To jsme naposled hráli v kempu, pamatuješ?"
"U toho dětskýho tábora? Pamatuju! To byla krásná dovolená."

17. října 2017

Hladový Londýn II



Proč pořád ten Londýn? Je to jednoduché. Londýn je prostě kámoš! Je to kámoš, který je sice dost na peníze, ale zase je s ním tolik srandy, že tě to ani trochu nemrzí a zase mu zavoláš. A navíc je to taky dost fešák, že jo. 

T: Hele Londýne, to jsem zase já.
L: Zase už se ti stýská? A co bys ráda?
T: Všechno.
L: Tak dojeď, přesně to tady mám!

18. června 2017

Salát s melounem, fetou, avokádem a pistáciemi



Nemel ?
Jomel !

Mám tě ráda jako melafyr, co má Ruda na nočním stolku. 
Myslíš jako vyvřelou horninu bazaltového až andezitového složení?
Přesně.


Když ti prodám svůj melanin, přestaneš už konečně chodit do solárka?
Melodramatická.

Meluju tě.
Melan.
A jak se to mohlo stát? E a I ani nejsou na klávesnici u sebe.

Naše kočka měla podobný melír jako tahle paní.
Melancholie.

Zaklepej ještě. Slyšíš, jak to krásně zní?
Melounová melodie!


6. června 2017

Bezlepkový čokodort z fazolí s krémem z mascarpone a tvarohu


Rozluštěno!

Čočka odjakživa závidí fazoli, že může být kouzelná. Rozumíš, kouzelná fazole to je pojem. 
"Ať dělám, co dělám, tak si mě stejně do těch pohádek nevezmou. A jak by bylo na světě krásně, kdyby si někdo naklíčil kouzelnou čočku."



26. května 2017

Hladová Kalifornie


Víte, jak Mary Poppins vehementně vyzpěvuje "SuperCALIfragilisticexpialidocious", že jo. Tak přesně tohle ten výlet byl! Už si asi týden říkám, že to musím sepsat a proč mi to sakra tak trvá a dneska mi došlo, že je to kvůli tomu, že ten zážitek prostě nejde dost dobře dát do slov. Nic jsme neplánovali, všechno se dělo, jak to přišlo, což asi také přispělo k tomu, že jsem byla většinu výletu v transu a nechápala, že tam vůbec jsem.